Nic netrvá věčně a dřevostavby vystavené vlhkosti už vůbec ne. A tak nám po dlouhých desetiletích, i přes několikeré rekonstrukce a opravy, dosloužila kvíčalovská sauna. V sobotu 20. května 2023 byla tato, dá se říci ikonická kvíčalovská stavba, rozebrána brigádou v doslova mezinárodním složení, neboť nám s demolicí pomohli i slovenští kamarádi a dokonce i jedna Kvíčalačka se zaoceánským pasem. Jelikož sauna z bezpečnostních důvodů už dávno nesloužila k opravdovému saunování a také v oblasti hygieny byla už před lety nahrazena účelnějšími sprchami s teplou vodou, mohla být rozebrána, aby uvolnila místo k dalšímu využití. Charakteristická „chaloupka“ sauny bude v kvíčalovské scenérii chybět, ale takový je život – staré ustupuje novému.
Jako pamětník si dovolím ještě autorskou poznámku. Když se sauna v roce 1978 stavěla, byl jsem při tom. Stavbu samotnou sice prováděli mladí vedoucí (viz jména a přezdívky vypálené na jednom z pilířů), ale mi náctiletí jsme pomáhali s pomocnými pracemi (např. těžba a donos kulatiny). Byl to tábor, kdy prakticky tři týdny v kuse pršelo. Už po týdnu byla Kvíčalka jedno velké bláto a táborníci provlhlí a prokřehlí. Celkem přirozeně tak vznikl nápad postavit táborovou saunu, kde by se dalo zdravě prohřát tělo a zároveň udělat větší hygiena teplou vodou. Od dobrého nápadu nebývalo na Kvíčalce nikdy daleko k realizaci. Tehdejší celostřediskové tábory mívaly i přes sto osob, takže nebyl problém vyčlenit dostatek „pracovních sil“, navíc odhodlaných a zručných. Do konce tábora sauna v základní podobě stála. V ní více méně odkrytý kotel s vařící vodou (dnešním pohledem hrůza!), lavórky na mytí… a hlavně teplo, byť po několika hodinách topení. První saunování bylo úžasným dobrodružstvím, v tehdejších kvíčalovských podmínkách úplným sci-fi. Později se ze „saunování“ stal tradiční, obvykle sobotní rituál, kdy očistnou lázní po skupinách prošel během dne prakticky celý tábor, což bylo zejména před návštěvní nedělí velmi praktické. Postupně se vylepšovalo zateplení, vybavení… prostě komfort, do příchodu sprch s teplou vodou nepřekonaný. A určitě nelze pominout ani faktor řekněme společenský, kdy saunování v páře bylo oblíbeným táborovým povyražením, odměnou za práci a taky místem, kde se v partě potících se naháčů dalo probrat, co zrovna život přinesl. A pak na tu dřevěnou „chajdaloupku“ nevzpomínejte s nostalgií 🙂 Jessie
HTML galerie 1