Časně po obědě začali přicházet první návštěvníci. Během hodiny bylo na Kvíčalce doslova plno a z každého zákoutí se linul smích a panovala dobrá nálada. Sraz Kvíčaláků je kouzelný tím, že tam, kde se veselé táborové příhody staly, znovu ožívají díky vzpomínkám ve stejných kulisách kvíčalovských lesů. Na stejném místě, kde jsme strávili kus léta, máme možnost se znovu setkat s přáteli, vyprávět si příběhy a společně se nad nimi zasmát.
Během slavnostního nástupu se náměstíčkem rozezněly pokřiky všech družin, které Kvíčalkou prošly. Různě početné skupinky táborníku hrdě po několika letech opět pronesly svůj pokřik a v některých družinách šlo dokonce o stejný pokřik napříč generacemi. Na slavnostním nástupu také proběhlo předání střediskového nože Jessiemu jako ocenění a poděkování střediska za celoživotní práci pro moravskotřebovský skauting.
V průběhu celého odpoledne měli roveři připravené doprovodné aktivity, které ještě umocnily den plný vzpomínek. Po Kvíčalce bylo několik stanovišť s tématikou tradičních bobříků. Znalosti prověřoval bobřík květin, zvířat a zdravovědy, při míření se testovala přesnost a soustředění a bobřík mrštnosti zase vyzýval k fyzické aktivitě a soutěživosti. Mimo bobříky bylo možné vyzkoušet si střelbu ze vzduchovky, střelbu z luku nebo překonání vysoké lanové překážky ve výšce asi šesti metrů.
Po výborném guláši, který se podával k večeři, jsme při malém táboráku zavzpomínali na ty, kteří s námi na srazu už nemohou být. Během pěti let každý z nás ztratil nějakého svého Kvíčaláka, kterému věnoval první táborákovou písničku Kamarád. V průběhu večera došlo k předání praporu generála Sochora, jehož jméno nesla moravskotřebovská pionýrská skupina, do rukou Darzího, nynějšího náčelníka moravskotřebovských skautů. Společně jsme si zazpívali ty pravé trampské písničky a se smíchem bez táborákových scének jsme se i rozloučili. Kdo chtěl, mohl zůstat do rána a v podsadě nebo pod širákem přečkat noc.
Dovolte mi prosím, ještě jednou na tomto místě informovat o plánované rekonstrukci jídelny a připravovaném náboru malých skautů.
Jak již bylo řečeno na samotném srazu, jídelna pomalu ale jistě dosluhuje, a tak Vás prosíme o pomoc. Budeme moc rádi za kontakty na šikovné řemeslníky i za finanční podporu. Pokud byste nám chtěli nějakou částkou na rekonstrukci jídelny přispět, můžete zaslat libovolnou částku na bankovní účet č. 311555599/0300 nebo přes přiložený QR kód.
Kdo máte okolo sebe děti mezi 6 a 15 lety, které jsou z okolí Moravské Třebové a do Junáka ještě nechodí, prosím předejte jim informaci, že nabíráme nové členy do všech družin napříč věkovými kategoriemi, a to nejen každý rok v září, ale i v průběhu celého roku. I oni s námi mohou zažívat skautská dobrodružství a táboření na Kvíčalce a třeba na příštím srazu Kvíčaláků už být s námi.
Děkujeme, že jste přišli a naplnili Kvíčalku tím, co vždycky bývala! Děkujeme, že nás podporujete a věříme, že jste si sraz užili stejně jako my, odešli jste nejen s památeční plackou, ale i příjemným pocitem na srdci, a že se setkáme nejpozději při dalších oslavách, tentokrát už 60 let táboření. (Lenča)